Jezevčík: Nízký podvozek, vysoké ego a duše neohroženého lovce

Jezevčík (neboli „páreček“, „špagetka“ či „salámek“) je důkazem, že na velikosti nezáleží, pokud máte dostatek odvahy a tvrdohlavosti. Je to pes, který se narodil s pocitem, že mu patří celý svět, a vy jste v něm jen od toho, abyste mu podávali pamlsky a drbali ho za ušima.

1. Lovec jezevců s německým rodokmenem (Trocha historie)

Název mluví za vše: Dachs-hund znamená v němčině doslova „jezevčí pes“. Byli vyšlechtěni k tomu, aby se vnořili do úzkých nor a tam se postavili jezevcům – což jsou mimochodem velmi nevrlá a nebezpečná stvoření.

  • Design s účelem: Jejich krátké, silné nohy jsou v podstatě lopaty na hrabání a dlouhé tělo jim dovoluje manévrovat v podzemí.

  • Vtipný fakt: Jezevčík nemá strach. Když potká medvěda, pravděpodobně mu půjde vysvětlit, že stojí na jeho oblíbené louce a měl by okamžitě odejít.

2. Osobnost: „Já jsem tady šéf“

Jezevčík netrpí nedostatkem sebevědomí. Pokud mu dáte povel, jezevčík nejdříve provede rychlou analýzu nákladů a přínosů. Pokud z toho nekouká kus šunky, pravděpodobně „zapomene“ česky i německy.

  • Hlasivky jako z opery: Na svou velikost má jezevčík neuvěřitelně hluboký a silný štěkot. Je přesvědčený, že když bude štěkat dostatečně dlouho, i ty dveře se nakonec otevřou samy.

  • Tvrdohlavost: Říká se, že vycvičit jezevčíka je nemožné. Není to pravda. On je vycvičený skvěle – vycvičil si vás, abyste věděli, kdy má hlad a kdy chce pod deku.

3. Fyzické rysy: Pozor na záda!

Jejich unikátní stavba těla vyžaduje specifickou údržbu. Jsou to v podstatě „psí mosty“, které potřebují pevnou oporu.

Situace Stav jezevčíka
Schody Jeho největší nepřítel. Skákání ze schodů nebo z gauče je pro jeho dlouhou páteř tabu.
Zima Vzhledem k tomu, že má břicho centimetry nad zemí, sníh nebo mokrá tráva ho ochladí rychleji než nanuk.
Pod dekou Jeho přirozené prostředí. Pokud nemůžete najít psa, pravděpodobně je zakutaný v nejbližší dece (nebo ve vašem čerstvě vypraném prádle).

4. Tři tváře jezevčíka

Není jezevčík jako jezevčík. Podle typu srsti se traduje, že mají i různé povahy:

  1. Krátkosrstý: Klasika, elegantní, ale nejvíc náchylný k zimě.

  2. Dlouhosrstý: Aristokrat a elegán, prý o něco mírnější a klidnější.

  3. Drsnosrstý: Malý „terorista“ s vousy, který má v sobě krev teriérů a energie na rozdávání.

Pro koho je jezevčík ideální parťák?

  • Pro lidi se smyslem pro humor, kteří ocení psa, co má vlastní názor.

  • Pro ty, kteří chtějí velkého psa v malém (a dlouhém) balení.

  • Pro obyvatele bytů, kteří jsou ochotní dělat psovi „výtah“ na gauč a do schodů.

Závěrečné varování: Jezevčíci jsou mistři manipulace. Stačí jeden pohled jejich velkých, mírně smutných očí a odevzdáte jim i svou vlastní večeři. A oni to vědí.